Zde naleznete recenze svých oblíbených knih

Chce-me tvou duši (aneb fantasy vyprávění ze života pařana :) )

27. března 2009 v 21:51 | KatyRZ |  Naše povídky
Stáli tam a čekali, co přijde. Noční obloha se nad nimi vyjasňovala. Ze všech směrů se ozývalo dunění basů, které vydávaly obří membrány. Stáli tam. Drobný hmyzí dělník, který pocházel ze země Oz. Skřet se svým obvyklým potěšeným úsměvem na tváři. O ano. Právě se mu povedl kousek hodný krále všech škodolibců. A dva lidé. Žena a muž. Podivná společnost.
Skřet se podíval na svého hmyzího společníka a vytáhl krabičku cigaret. Zlozvyk, který mezi světy zanesli lidé. Hmyzák Ferda, "práce všeho druhu", oběma podpálil. Slastně natáhli dávku nikotinu. Ferdovi se v černých kulatých očích odrážely odlesky z cigaret i světel, kterými byla lemována cesta, na které stáli. Ohledli se po svých dvou společnících a vyrazili. Žena a muž je automaticky následovali držíce se za ruce, aby se v okolním davu nerozpojili.


Kolem se to hemžilo až komickým množstvím barev a tvarů. Lidé byli navlečení do titěrných kousků lesklých a třpytivých látek nebo naopak zabaleni do maxistických obleků v černé a červené s velkými zářivými ornamenty. Na jejich hlavách hýřících všemi barvami se zjevovaly výjevy hodné celé lidské historie. Jedna hlava připomínala "medůzu". Pohled na ní prý člověku způsobil zkamenění. Druhá vypadala jako malé, roztomilé vrabčí hnízdo. A další si brala příklad z dávného pozemského tvora ježka. Kolem téhle změti se pohybovali skřeti se svými úsměvy, jako by to byli oni, kdo lidi navedli k tomuhle cirkusu a pak sami vyšli do ulic jako spořádaní občané. Zdálo se ale, že nemenší pozornost věnovali i svým hmyzím přátelům. Stejně jako Ferdův se i ostatní chitinové krunýře leskly pod nánosy stříbřitých gelů. Našlo se tu ale i mnoho jiných druhů. Vedle energických trpaslíků nesměly chybět ani vytáhlé postavy nošů, kteří se exaltovaně pohybovali okolo, již pod vlivem drog a hudby. Malí hloupí opičáci poskakovali kolem a nechávali se strhnout davem.
Naše skupinka právě prochází v doslechu první membrány, kolem které je už naměstnán dav tvorů, kteří jsou zcela zajati rychlým rytmem hudby. I náš lidský pár reaguje na podmanivé rikikikiki, které je doplněné množstvím dalších nízko položených zvuků. Na chvíli se zastaví, Skřetova noha se pohybuje do rytmu a Ferdova hmyzácká hlava se volným pádem přidává.
Dají se znovu do pohybu po cestě, která je lemována stánky s občerstvením a jinou velmi různorodou nabídkou věcí i služeb, tak aby bylo vyhověno všem návštěvníkům dnešního festivalu. U stánku s pivem zaklepe Muž Skřetovi na rameno: "Dáme si?" Skřet přikývne a Ferda se přidává. Cestou sem do sebe sice nalili dost tekutin, ale očekávají, že je za chvíli pohltí hudba jako tisíce tvorů okolo a že potom nebudou mít chuť zabývat se čímkoli jiným. Muž si stoupne do fronty, žena se k němu přitulí. Je zvláštní, že i tak odlišný tvor, jakým je hmyzák, se podobá lidem dost na to, aby od nich mohl převzít jejich návyky. Žena se podívá Ferdovým směrem a vidí, jak se jeho tělo otřásá ve zvláštním tanci, který u hmyzáka vyvolává smích. Sama se usměje při myšlence, co to asi opodál stojící Skřet zase vymyslel. Když se konečně vrací se třemi kelímky teplého piva, Skřet, hmyzák i Muž se spokojeně napijí. Žena se ovšem začíná nakvašeně mračit: "Tak jdeme?!" Skřet mávne rukou, jako by říkal já nic, já muzikant a rukou otočenou dlaní vzhůru ukáže směrem k další membráně. Muž se ušklíbne nad Ženinou netrpělivostí, vezme jí za ruku a vyráží. Jako obvykle následuje hmyzáka, který cílevědomě vyrazil dopředu, dříve než se ostatní stačili třeba jen rozhlédnout.




Míjí několik dalších membrán, které již září rozkoší nad rozechvěním, které jim dunění nízko položených zvuků hudby způsobuje. Membrány jsou stvoření pocházející z planety, kterou její lidský objevitel nazval Kout, pro její zvláštní sklíčenost. Smysl jejich existence je člověk jen těžko schopný pochopit. Ostatním tvorům vyhovuje schopnost membrán reprodukovat zvuky. A zdá se, že membrány při jejich reprodukci ožívají více, než kdy byly schopny na své planetě. Nejvíce je inspirovali lidé se svojí taneční hudbou.
Ferda dovedl skupinku až k ploše okolo jednoho z těchto obrovských tvorů zářícího barvami. Membrány jsou v klidovém stavu dokonale bílé. Všichni se otočili směrem ke skřetímu společníkovi membrány, který stál na plošině vysoko nad davem. V duchu starého názvosloví je skřet na plošině nazýván DJem. Ve skutečnosti se ale jedná spíše o trpělivého učitele s láskou k hudbě, který strávil posledních několik týdnů možná měsíců zde, ve městě Gong spoluprací s touto velkou membránou. Zdá se, že tento čas nepromarnil. Plocha před membránou je plná v rytmu hudby se svíjejících tvorů. Ferdovo tělo se dává okamžitě do pohybu ve zvláštní synchronizaci všech šesti hmyzákových končetin. Jeho uši zvyklé na popískávání hmyzího druhu, jsou přehlceny vjemy. Jedna jeho končetina před tělem střídá druhou, třetí střídá šestou, šestá střídá čtvrtou a ta zase pátou. Skřet i Muž začínají potřásat hlavou, podupávat nohou, aby se nakonec jejich těla rozkývala celá. Žena tancuje, jako by měla v krvi něco z hmyzácké rasy. Její pohyby jsou podobné hmyzákovým jen s rozdílem počtu končetin.
Zdá se, že to bude to pravé. Ferda udává tón a vyráží hlouběji do davu, blíže k membráně, následován ostatními. Pomalu se dostávají do rytmu. Nebo se jim snad rytmus dostává do krve. Spokojeně se potřásají a rozhlížejí okolo. Nasávají atmosféru. Pozorují rej barev, které vydává membrána. Sledují DJeje, který se soustředí na hudbu a vysílá instrukce k membráně. Kolem se zmítají tisíce těl v tanečním opojení, v opojení rytmy. A oni k nim patří. Usmívají se na sebe.
Na plošině se objevuje nový DJ. Tentokrát je to člověk. Vítá se se skřetem i s membránou. Přebírá na sebe membráninu pozornost. Dává jí nové instrukce. Ozývá se rytmické cinkání zvonů a zvonků. Přidávají se hlubší tóny. Pak další a další zvuková stopa. Dav si rychle zvyká na nový rytmus. DJ se rozhodne začít zostra. Rozmázne hluboké zvukové stopy v hučení a dav okamžitě nadšeně reaguje. Ví, co ho čeká. Ruce i jiné končetiny se zvedají nad hlavu. Ozývá se nadšený pískot. Hmyzáci v tomhle nemají konkurenci. Ferdovo pískání rve lidem, skřetům, nošům i trpaslíkům uši, jen opičákům nevadí. DJ hučení natahuje. Dav šílí. Skřet i Muž nadšeně křičí. Žena se jen směje nadšení ostatních i v očekávání toho, co přijde. A je to tady. Membrána se otřásá pod nápory rychlých dunivých rytmů. Září všemi barvami. DJ svůj dlouhý nájezd konečně zakončil a rozsekal dav na tisíce malých kousků. Jako by vlil všem tvorům do těla krev nebo jiné tekutiny - každému co mu náleží. Těla se pohybují s větší energií, s větším nadšením. Lidé nevěřícně potřásají hlavami. Ozve se Skřetovo: "kurva". Basy vibrují. A znovu se DJ rozhodne dav šokovat nebo snad chce své membráně udělat radost. Plošinou doslova otřese táhlý dunivý zvuk. Žena se zarazí, jako by měla vyražený dech, oči jí září nadšením, rukou se dotýká hrudníku, aby se přesvědčila, že její srdce tluče stále svým vlastním tempem. Skřet i Muž nadšeně křičí, Ferda opět zaplaví dav nadšeným pískotem.
Takhle to pokračuje celý večer, celou noc až do rána. Nájezd střídá "rozsekávačku". Bytosti šílí. Příjde DJ, který nemá svůj den. Jde se k jiné membráně. A tam znovu. Rytmy nutí tělo k pohybu, i když už nemůže. Nájezdy vlévají do těl energii. Úsměvy přelétají po tvářích. Davem se proplétají opilí či zfetování noši, ale nikoho neobtěžují. Opačná pohlaví navzájem okukují svoje vyparáděné kreace i obnažená těla. Skřet obhlíží svoje "roštěnky", Muž se samozřejmě "nepodívá" na jinou než tu svoji ženu a Ferda využívá chvíle, kdy není pod vlivem paní svého společenství a obhlíží
lidem i skřetům nepochopitelnou krásu několika málo hmyzáckých samiček. Všichni září nadšením, i když k ránu už únava postupně nutí tvory opouštět brány letošního festivalu. Ani naše skupinka nebyla ušetřena únavy, ale radost z pohybu i rytmů jim nedovolí tak lehce se vzdát. Vždyť město Gong pozve na taneční festival své příznivce až zase za rok. První se zastaví Muž, a tak prostě stojí v davu, nechává do sebe proudit rytmy a pozoruje své uvadající okolí. Poslední zůstává Ferda, který ale oplývá nepřebernou hmyzáckou energií. Je ráno, Ferdův stříbrem potřený, černý chitinový krunýř se třpytí v odlescích slunce této planety, které už vystoupalo tak vysoko, že pomalu začíná zahánět noční chlad. Přátelé se po sobě unaveně podívají. "Půjdeme?" navrhne Žena. Ostatní přikývnou. Membrána za nimi začne reprodukovat rytmické lidské hlasy: "Chce-me tvou duši. Chce-me tvou duši. Chce-me tvou duši. Chce-me tvou duši." Zdá se, že si toho všimla jen Žena. Ušklíbla se. Připomnělo jí to staré upírské filmy. "Copak už ji nemáte."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paajis Paajis | E-mail | Web | 29. září 2011 v 11:24 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Prosíme přidávejte svá hodnocení knih.